Jak vznikala naše příjmení

Další velkou a rozmanitou skupinu českých příjmení tvoří příjmení z místních jmen (MJ). Označovat člověka podle místa jeho původu či majetku bylo obvyklé u šlechty stejně jako u měšťanů už od středověku. Je celkem logické, že zatímco některá osobní jména vytvářejí velká hnízda odvozenin, příjmení z místních jmen se vyskytují spíš v menších skupinách. Způsobů odvozování je řada. Řídká jsou příjmení z ustrnulých předložkových pádů (Skamene), dost běžná z 1. pádu (Bechyně); v této skupině je dost českožidovských příjmení. Jako příjmení se vyskytují i zdrobněliny z místních jmen (Bechyňka). Jsou též příjmení z 2. pádu (Chaloupek z místního jména Chaloupky). Pomnožná místní jména jako příjmení se mění v podoby jednotného čísla (Klecan z místního jména Klecany); nezřídka se též měnívají ve zdrobněliny (Říčánek z místního jména Říčany). Příjmení z místního jména přecházejí k jinému typu skloňování, než mají příslušná místní jména (Chlustin z místního jména Chlustina, Kolina z místního jména Kolín, Luža z místního jména Luže).

Nejčastější jsou příjmení odvozená z místních jmen příponou -ský. Na švu místního jména a přípony -ský docházívá ke změnám vzniklých souhláskových skupin: k splývání a zjednodušování (Borecký z Borek, Kopecký z Kopec, Blacký místo Blatský z Blato, Chyský z Chyše); příjmení z místních jmen německého původu se základním členem -berg, -burg odsouvají hrdelnici -g(-k): Vimberský z Vimperk, Nymburský z Nymburk. Podobně z místních jmen zakončených příponou -ice se příjmení tvoří až po odsunutí koncovky (Pardubský z Pardubice, Palacký z Palačov), -ín (Štirský z Štiřín); podobně se děje u místních jmen s příponami -ka, -ky, -na, -ná, -ec, -eč. Někdy se místní jména naopak v příjmeních rozšiřují (Čistecký z Čistá, Kaňkovský z Kaňk, Zboženský ze Zboží), často s ohledem na snazší výslovnost. Leckterá příjmení lze vykládat ze dvou i více místních jmen (např. Voleský z Olešná, Olešnice, Olešník, Oleško, Olešky).

K příjmením z místních jmen se druží příjmení z obyvatelských názvů (Benátčan z Benátky, Bejšovec z Býšov, Lhoták z Lhota, Klokočník z Klokočná, Samšiňák ze Samšina, Pražák z Praha.)

Nemálo příjmení vzniklo podle domovních znamení či podle erbu: Anděl (dům U anděla), Kotva (dům se znamením kotvy), Závojský (dům U závoje), Vocloň (= Vod slon(a) - dům U slona). K příjmením z místních jmen se druží příjmení z názvů kmenů (Hanák), zemí (Slezák) a národů (Němec).